Pamatuji si na pocit, kdy jsem narazila na nabídku lekcí Hrajeme si s Mones. Psal se rok 2019 a já se rozhodla, že budeme s naším dvouletým synem Adámkem navštěvovat nějaký kroužek.

Měla jsem představu, že vyplníme čas zajímavou aktivitou, která nás navíc může rozvíjet v dovednostech jako je spolupráce nebo trpělivost. „Inspirace Montessori metodou, individuální přístup, max.4 děti ve skupině, bezpečné prostředí...“ četla jsem a říkala si, že to zní perfektně. Byla jsem ale trochu skeptická, protože jsme ze sebou měli pár ukázkových hodin kroužků, které sice slibovaly podobný princip, ale realita byla jiná.

Mones studio mě i Adámka nadchlo. Bylo krásné vidět v zrcadle za lektorkou Adámkův soustředěný pohled na práci s pomůckami a jeho nadšení. Díky skvělé lektorce a prostředí, které dokázala vytvořit, jsem se velmi přirozeným způsobem naučila, jak se chovat v různých situacích a interakcích, které se mezi dětmi i maminkami odehrávaly. Když přišel den poslední lekce Hrajeme si s Mones, bylo mi smutno. Nějakým způsobem jsem ale tušila, že se neloučím navždy.

Z Adámka je skoro školák, ale Mones jsem opravdu neopustila. Rok na to se totiž Adámkovi narodila sestřička Nina, se kterou lekce navštěvujeme od jejího mimi věku, zúčastňuji se seminářů a kruhů pro maminky, kde nasávám rady pro rodičovství a jsem ráda, že své zkušenosti a načerpané informace mohu předávat dál na svých lekcích. 

Miluju svou rodinu a čas strávený s ní. Také miluju léto a vše s ním spojené. Mám ráda dobré jídlo a pití. A taky třeba jízdu na kole a bloumání přírodou. Baví mě cestovat a poznávat nová místa. Zajímám se o osobní a duchovní rozvoj a jsem velkou fanynkou konstelací.

Baví mě nacházet souvislosti mezi vším, co se okolo nás děje.