Montessori normalizace – 3 kroky

Koho by neočaroval pohled do očí novorozeněte. Je v nich čistota, otevřenost, důvěra a očekávání. Před námi rodiči je úkol, jak vychovávat a netlačit, jak nechat téct a přitom být, stát se oporou. Mohlo by vám napomoc několik informací a doporučení? Věřím, že ano :-).

Paní Montessori byla lékařka, pedagožka, vědkyně, psycholožka a antropoložka. Pojem normalizace si vypůjčila z antropologie. Upozorňovala na schopnost každého dítěte učit se i bez našeho přičinění. Na jejich touhu zkoumat a zjišťovat význam všeho okolo sebe, na snahu domluvit se a najít cestu k vlastní nezávislosti.

Při své práci zaznamenala tři kroky, kterými každé dítě prochází při svém normální vývoji. Tyto tři kroky je jakýsi cyklus, který se opakuje při různých příležitostech, v různých situacích.

1. krokem je příprava na akci.

Stačí říct jdeme na hřiště, budeme jíst, půjdeme za Monikou 😊 a i nejmenší dítě začne dávat najevo připravenost k akci. Větší dítě začne na jednom místě shromažďovat věci potřebné k činnosti, kterou chce dělat.

2. krokem je soustředění a koncentrace na činnost.

Tato doba je u dětí do tří let rozdílná. Pokud začnete pozorovat dítě a budete ho podporovat ve vypozorované činnosti, kdy je soustředěné, určitě mu pomůžete k budoucí lepší koncentraci na učení.

Na lekcích ve studiu Mones se každou návštěvou tento druhý krok prohlubuje a prodlužuje.

Recept pro začátek:

Většina maminek na lekci Hrajeme si Mones zjistí, že při interakci svého dítěte s druhým dospělým je potřeba mlčet. Začít tuto dovednost praktikovat je často náročné. Aby dítě mohlo spolupracovat s lektorkou (s jiným dospělým nebo dítětem), která v tuto chvíli představuje činnost, je důležité dát dítěti prostor a nezasahovat do něho.

Plaché dítě má příležitost k osmělování a získávání důvěry v okolní svět.

Temperamentní dítě si na lekcích přijde také na své. Jeho energie najde svůj rytmus při střídání aktivit klidových s těmi akčními.

Součásti procesu soustředění je spolupráce při jemné motorice. Děti otvírají svůj vnitřní prostor pro trpělivost, když mají počkat, až na ně přijde řada. Na začátcích je osvojení této dovednosti velice náročné. Za vším je naše trpělivost a důvěra, že i náš neposeda, to v sobě má.

Na lekci se rozvíjí i schopnost pozorovat co a jak dělají ostatní a s jak rozdílným tempem každého zainteresovaného dítěte.

Přístup bez hodnocení se projevuje u dětí jejich klidem a schopností opakovat činnost tak dlouho, jak je třeba.

3. krokem je čas po, kdy je na dítěti vidět spokojenost. Po naplnění času pro činnost nastupuje chvíle pro odpočinek. V tuto dobu dítě vnitřně zpracovává vše, co mu předchozí činnost dala.

Na konci lekce je každé dítě unavené. Potřebuje se napít, najíst a ti nejmenší vám po lekci usínají. Důvodem je aktivní činnost mozku dtěte, kde při všech činnostech, jejich střídání, interakcích s ostatními dětmi přijímá množství informací, které potřebuje integrovat. Proto se na další setkání dítě těší. Je přirozeně přitahováno činnostmi, které ho vývojově posunují. V okamžiku, kdy dítě začne pravidelně na lekce chodit, začíná proces normalizace. V našem prostředí je u dítěte podporováno jeho tempo a způsob projevu.

V montessori jesličkách, školkách je doba na začátku školního roku vždy dobou normalizace. Děti si poprvé v novém prostoru začnou hledat tu činnost, kterou znají z domova. Často je to něco z tzv. praktického života. Začnou si vytvářet vnitřní pocit bezpečí díky známé činnosti.

Zkušené průvodkyně ví, jak je důležité dát dětem jejich čas pro naplnění těchto potřeb. Dobrá pozorovatelka ví, kdy může dítě oslovit a kdy je třeba mlčet. Tuto dobu jsem měla ve své praxi moc ráda. Děti se v tomto čase začaly proměňovat a začaly vylézat ze svých ulit. Každý jedinec měl svůj čas, který potřeboval pro získání důvěry v prostor a vše v něm.

Ty nejmenší děti mně naučily vnímat svůj pohyb. Jak jsem rychlá nebo pomalá a jakou to má vazbu k mé emoci. Dávat si pozor na množství slov, na jejich srozumitelnost a správné načasování. Někdy bylo lepší použít gesto, dotknout se.

Na děti měl čas jejich normalizace blahodárný efekt. Právě ty nejmenší potřebovaly čas bez omezení, aby se cítily bezpečně i bez mámy. Například se vracely k jedné činnosti a pro nás to bylo signálem, že si potřebují doplnit sebe-vědomí a posílit jistotu vše je v pořádku.

Děti do tří let mají snahu zůstat normální. My jim to někdy komplikujeme vlastními představami, co je normální pro nás 🙂 . Normalizace je jeden z důvodů mé úcty k paní Montessori. Ověřila jsem si ji v praxi jak ve školce, tak i na lekcích Hrajeme si Mones (dříve montessori). Pokud dáme dětem čas s respektem k výše popsanému receptu, odmění nás…..

MONTESSORI ZASTAVENÍ – online kurz