V roce 2003 vstoupil do mého života syn Vavřinec. 42 let před jeho narozením jsem prožila život plný cestování, poznávání a hledání sama sebe.

V dětství mi byl průvodcem můj o rok a půl mladší bratr Martin. Velmi intenzivně si pamatuji na dobu, kdy jsme společně sdíleli „náš“ svět. Bydleli jsme na kraji Staré Boleslavi, odkud bylo blízko do lesa i na pole. S rodiči jsme jezdili hodně do přírody, k vodě pod stan, často jsme cestovali po hradech a zámcích.

Proč to zmiňuji? Marie Montessori klade důraz na formování dítěte v dětství, na jeho možnosti rozvoje, jeho zkušenosti z doby dětství, které mu v první řadě zprostředkovávají rodiče a sourozenci, jeho nejbližší okolí.

Moji rodiče dělali vše, jak nejlépe uměli a jak mohli. Přesto cítím různé nedostatky. Hledala jsem odpovědi na otázky týkající se pochopení svého vztahu k nim, svého dětství. Po narození syna hledám způsoby, jak mu být průvodcem při jeho objevování a uchopování světa.

Vím, že jsem chybující matka, učím se přijímat své vnitřní impulzy a snažím se aplikovat všechny nově se rodící zkušenosti. Na životě mě baví vylaďování nejen se sebou, se synem, ale se všemi, se kterými mám cestu životem společnou. 

Učím se být bez předsudků, v přítomném čase, co nejblíže u sebe, nekomplikovat situace a jít si za svými sny. Je to přenositelné a ráda vám pomůžu najít to jednoduché, podstatné a přirozené ve vašich vztazích nejen s vašimi dětmi.